Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web

 

O plemeni

            Mainskou mývalí kočku řadíme mezi největší plemena koček. Je jedním z nejstarších přírodních plemen v severovýchodní Americe a za místo původu se považuje stát Maine. Existuje několik pramenů o možném původu této impozantní kočky, avšak jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent. Mnoho sedláků tam chovalo tyto kočky na statcích jako kočky pracovní. Dlouhou dobu byly využívány v boji proti hlodavcům. Poprvé byly mainské mývalí kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno. Oficiálně uznáno bylo plemeno až v roce 1976.

 

Charakteristika

            Celkový vzhled prozrazuje, jak se musela mainská mývalí kočka přizpůsobit drsnému podnebí. Před vodou a sněhem ji chrání lesklý a hustý kožich; ocas je dlouhý a dobře osrstěný. Velké oči a uši jí pomáhají při lovu a poměrně dlouhý, čtvercovitý čenich jí usnadňuje chycení kořisti nebo pití vody z potoka. Měla by mít polodivoký výraz, hlava je střední velikosti, dominantou hlavy je silná brada. Uši jsou dlouhé a na vrcholku mají rysí štětičky, které jsou velmi žádané. Tělo je svalnaté, silná stavba kostí a široký hrudní koš jen zvýrazňuje mohutnost těchto koček. U mainek je na první pohled zřejmý rozdíl mezi kočkou a kocourem. Kočky bývají zpravidla drobnější. Kocouři dosahují hmotnosti okolo 9 až 11 kg, kočky přibližně 5 až 7 kg. Kastráti mohou dosahovat i větší váhy – až 12 kg. Délka i s ocasem může přesáhnout až 1 m. Mainky se vyvíjí a dospívají velmi pomalu. Zcela dorostou až ve věku 3 – 5 let. Mainský kožíšek je jemný a hladký, srst je delší kolem hlavy, kde vytváří „límec“, na břiše a na zadních nohou, kde tvoří „kalhotky“. Srst nepotřebuje téměř žádné udržování, stačí jednou týdně důkladně pročesat. Mývalí kočka může mít všechny barvy, které se vyskytují v přírodě. Může být jednobarevná, s ředěnými barvami, mnohobarevná…

 

Povaha

            Mainské mývalí kočky mají velmi přátelskou povahu, jsou to velcí a něžní dobráci. S člověkem navazují úzký vztah, jsou hravé a hravost si udržují i v dospělosti. Mají rády mazlení, ale na druhou stranu je nutné podotknout, že mazlení by mělo vycházet z impulsu kočky. Pokud budeme mainku neustále proti její vůli chovat a posazovat si ji na klín, můžeme ji znechutit. Když má chuť na mazlení, přijde si za vámi sama. I když se orientuje na lidi, není na nich příliš závislá, není z těch, které neustále vyhledávají pozornost. Většina koček zůstane ležet někde opodál, ale blízko svých lidí. Je to kočka, která vás bude následovat z místnosti do místnosti, která na vás bude čekat před zavřenými dveřmi, než se objevíte. Je to takový „kočkopes“. Jsou velmi společenské, nerady jsou samy, a proto se doporučuje chovat kočky dvě. S jinými kočkami se poměrně dobře snášejí, vycházejí s dětmi i se psy. Rády a ochotně „pomáhají“ s kdejakou prací – baví je prozkoumávání tašky s nákupem, asistují při zdobení vánočního stromečku, pomáhají vybalovat dárky či „zaplést“ svetr… V jejich chování najdeme řadu odlišností od ostatních kočičích plemen – jednou z nich je způsob jakými pijí vodu (do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napijí). Specifické je také jejich tiché mňoukání, které připomíná holubí vrkání. Díky své impozantní velikosti a přátelské povaze se jim často přezdívá „něžný obr“.

 

 

 

 

TOPlist
aktualizováno: 11.05.2015 07:02:13